Attachment parenting - soukolí času
Attachment parenting a jeho osm principů:
- Příprava na těhotenství, porod a rodičovství
- Kojení s láskou a respektem
- Citlivé reakce na potřeby dítěte
- Zajištění bezpečného spánku, fyzicky i citově
- Častý fyzický kontakt
- Pozitivní příklady a pozitivní výchova
- Poskytnutí konzistentní láskyplné péče
- Snaha o rovnováhu v osobním a rodinném životě
Na začátku do sebe všechno vzájemně zapadá, jako poměrně jednoduché puzzle. Pokud ovšem člověk ví, co skládá..."attachment parenting" hmmm...takové vzletné pojmenování pro něco tak přirozeného jako je rodičovství, zdálo by se...ale nenechme se zmást. Ápé je cesta, jako každá jiná a proto někdy trnitá a nelehká, to když si člověk uvědomí, že za tu dobu, co po ní kráčel se mnohé změnilo, ale hlavně zůstat nohama na zemi.
První hodiny, dny a roky utekly jakoby měly na sobě sedmimílové boty. Dívám se zpátky a vidím jak poměrně snadné je být ápé rodič první měsíce...všechno se děje tak nějak samovolně a samospádem. Ale může člověk v proměnách času dostát svému závazku a nenechat se semlít soukolím času? Uteklo bezmála osm let od doby, kdy se pro mě všechno nenávratně změnilo...svět se zatočil možná o trošku rychleji a já jsem se zamilovala...a pak ještě hodněkrát! To když jsem viděla svoje děti růst a jít po té cestě se mnou...tak nějak přirozeně. Dneska se kamion rodičovství řítí kupředu zběsilou rychlostí, vezeme za sebou náklad vzpomínek a už to není jen pár krabiček, ale pořádná nálož a já vím, že jich ještě hodně posbíráme než se naše děti osamostatní a vyletí z hnízda. Docela se těším až jednou přijdou na nedělní oběd a já v nich uvidím pořád toho človíčka, co k nám kdysi vstoupil s požehnáním, ale ve skutečnosti to budou nezaměnitelné osobnosti ne nepodobné nám samým...jak se v nich asi bude odrážet ta cesta, kterou jsme pro ně vybrali svým rozhodnutím být ápé rodiči??
Jediné co dneska vím, že nejdůležitější na té cestě je dokázat být sám sebou...všechno ostatní je tak nějak zástupné a vlastně zaměnitelné. Všechny ty atributy, které jsme po cestě nasbírali jako body do tabulky mohou zůstat jen prázdnou kulisou, když v nich chybí láska a porozumění, trpělivost a oddanost. Koktejl díky kterému jsme dokázali zatím vychovat svoje děti jsme namíchali právě z nich...kdoví jestli jsme k tomu vlastně vůbec potřebovali to všechno kolem? Zůstáváme "attached" i dál, ale už je to z hlubin vyrůstající kořen, který nepotřebuje žádné zvnějšněné potvrzení o tom, že to děláme správně. Čas nám je odpovědí, že to byla dobrá volba...tahle cesta vede pořád dál...a vím, že vlastně nikdy neskončí. Dokázat projít nejednou zkouškou, posbírat zkušenosti, poučit se z chyb, svých i ostatních...a možná víc než kdy jindy dokázat být "attached" sám k sobě, ke svému středu, ze kterého vyrůstám....k lidem, které miluji je snadné být připoután ;-)
Možná jen díky tomuto vhledu dokážeme ápé zachovat i pro další roky a vyrůst s ním všichni společně...nekončí s prvními slůvky, ba ani nástupem do školy, snad naopak dalo by se říct. Teď to dobrodružství teprve začíná! :-)
A ano všechno se vrátí...tak či onak...a člověk sklidí co zasel :-) dívám se na svoje děti a vidím svoje chyby, ale i všechnu tu lásku, která nás nikdy neopustila a každým dnem je stále silnější a to pouto už nikdo nikdy nezlomí.
Méně mluvit a víc poslouchat, to bych k těm osmi principům přidala...časem se totiž všechno promění. Na rodičovství se nedá připravit...většina věcí je totiž nakonec úplně jiná než si představujeme, ale je důležité zůstat probuzený. A pravda...pořád svoje děti krmím s láskou a respektem a snažím se citlivě reagovat na jejich potřeby, společný spánek je denní chléb i po těch letech a je to jako živá voda, ale ty chvíle kdy se jdou zakutat do svých postýlek miluji úplně stejně - vím totiž, že jim nic neschází - častý fyzický kontakt? Povídejte mi o tom! Jsou jako nekončící liány vinoucí se kolem stromu mého těla - kde končím já a začínáš ty? - a všechno to schovám jen do posledního principu a tím je snaha o rovnováhu v osobním a rodinném životě - tam to všechno začíná i končí - nestavět svůj dům na písku...to jsem se naučila a za to všechno batuskům dík...všechno ostatní je totiž bez harmonie jak prázdný džbán.
