Brambůrky! Mňamka

   Kdysi dávno, v královstí Za zelenou horou žila holčička, která se jmenovala Kačenka. Měla rozpustilé blonďaté vlásky a tvářičku jí zdobily dva dolíčky od smíchu. Kačenka se moc ráda smála a ráda si chodila hrát na Zelenou horu, na které stál zámek jejího tatínka. Kačenka byla hravá a milá holčička, ale poslední dobou svoji maminku trochu škádlila, to když u večeře pofňukávala a všelijak se kroutila, jakoby ji tlačil hrášek schovaný pod polštářkem, na kterém si trůnila na své židličce. Kačenka se podívala na svůj talíř a zakabonila se…
„Tohle mi nechutná…nemám ráda brambory“, řekla smutným hláskem a talířek odsunula stranou. Maminka se na Kačenku povzbudivě usmála a řekla jí, že to nevadí, že si může vzít jídlo později, ale Kačenka se kabonila čím dál tím víc.
Najednou kde se vzala tu se vzala, stála mezi dveřmi stará kuchařka Berta. Její kyprá postava nasvědčovala, že Berta moc ráda vaří a ještě raději ochutnává…Kačenka se na Bertu zadívala a rozběhla se k ní. Berta rozpřáhla náruč a Kačenka vyskočila. Jupííí, zatočila ji Berta ve vzduchu dokola.
„Co říkáš, že bychom spolu dnes šly na trh?“ zeptala se Berta Kačenky, která okamžitě nadšeně souhlasila. Berta byla vlídná a milá stará kuchařka, která vařila ty nejúžasnější dobroty jaké si dokážete představit. Karlík, Kačenky bratříček měl nejraději právě Bertiny pečené brambůrky polité máslem. Mňam, to se vždycky olizoval až za ušima!

Konečně, jde se na trh. Berta držela Kačenku za ruku, aby se na trhu neztratila…Kačenka byla taaak zvědavá, všude se mísily omamné vůně, nádherně to vonělo, všude byla spousta barev, hluku a křiku, jak se trhovci dohadovali se zákazníky o ceny.
Kačenka se váhavě rozhlížela kolem. Berta nesla v ruce proutěný košík a druhou vedla Kačenku přímo ke stánku pana zelináře. Zelinář se zvesela usmíval.
„Dobrý den“, řekl pan zelinář a usmál se zeširoka na malou Kačenku. Skoro byste neřekli, že je to malá princeznička…
„Dobrý den“, kníkla Kačenka až se Berta rozesmála na celé kolo, jak byla holčička rozumná a roztomilá.
„ Pane Hruštičko“, dejte nám prosím dvě kila jablíček, kilo mrkve, salát, nějaké okurky a hlavně brambůrky, tak pět kilo. Náš Karlíček si zase u mě vyprosil pečené brambory a už mi docházejí. Vyberte nějaké pěkné a velké.“, řekla Berta a zadívala se na Kačenku, která si prohlížela růžičky květáku.
„To je květák“, řekla Berta a vzala bílý květák do dlaně. Kačenka se na něj zadívala a připadal jí docela legrační, jako přerostlá květina a začala se smát.
„Jé Bertičko, to je docela legrační a to se jí??“ zeptala se Kačenka nedůvěřivě.
„Ale ano samozřejmě, tohle všechno se jí Kačenko“, smála se Berta a skládala připravenou zeleninu a ovoce do košíku. Kačenka jí chtěla hned pomáhat!

Vzala do ruky jablíčka a opatrně je dala do košíku, pak mrkvičku i salát. Ale co je tohle??
Roztomilé žluté a kulaté věci? Copak to je v tom pytlíčku, podivovala se Kačenka.
„Kačenko, to jsou přeci brambůrky, co má tak rád Karlík“, usmála se Berta a podala Kačence jeden brambůrek do ručičky.
„Jéjej ty jsou ale studené a voní jako hlína v zahradě teto!“, řekla Kačenka a podívala se tázavě na Bertičku.
„Ano, brambůrky rostou totiž v zemi! A já je předtím než je dám vařit do vody, pěkně oloupu až jsou krásně hladké jako oblázky z řeky, pak je dám vařit do vody nebo je nakrájím a dám péci do trouby, no však se můžeš přijít odpoledne podívat do kuchyně až budu chystat večeři.“ Nabádala Berta Kačenku.

Ta vískala radostí a moc se těšila jak bude Bertě pomáhat.
Rozloučily se s panem Hruštičkou a vracely se pomalu domů. Kačenka pomáhala Bertičce nést košík a dělalo jí to velikou radost.
Odpoledne spolu chystaly brambůrky na večeři, kuchyní se už linula náramná vůně pečeného masa a zeleniny a Kačenka se nedůvěřivě dívala na brambory.
Najednou se jí zdály docela obyčejné a nezajímavé. Ale Bertička si posadila Kačenku na klín a už spolu krájely brambory na kousky a házely je do vroucí vody, kde se brambory postupně vařily.
Když byly hotové, Berta je slila a vzala si jeden docela malý kousek do pusy. 
Mňamky, to byla hotová dobrota. Kačenka Bertu nedůvěřivě pozorovala, když ta se najednou začala smát až se za bříško popadala. Co se to děje? Co to Berta dělá.

„Bertičko co je? Copak to děláš?“, byla zvědavá Kačenka.
„Ale, Kačenko brambůrek mě šimrá v bříšku a to je náramná legrace.“ Chichotala se dál Bertička.
„Já se chci také smát“, řekla Kačenka a zadívala se na brambůrky nachystané na stole.
Jak se ta Bertička směje, skoro se nemůže zastavit! Kačenka se taká chtělá smát a hodně se smát to bylo to, co Kačenka chtěla.
A proto si vezme jeden brambůrek rychle do pusinky.
„hi hi hi, ha ha ha“, směje se najednou Kačenka!
„No vidíš,“ povídá Bertička „jíst brambůrky je ohromná legrace, viď?“
Kačenčino bříško se od smíchu celé třese a Kačenka ví, že bříšku je neskutečně dobře, když se takhle může smát.
Tak dobrou chuť, řekne později mamince a tatínkovi u večeře a rychle si nabírá, aby jí snad Karlík všechny brambůrky nesnědl.

--------------------------------------------------------

Brambůrkový příběh pomáhá při - odmítání určité potraviny, zvykání si na nové jídlo...